Vážení, Webová stránka VisitOpolskie je v rekonstrukci. Všechny komentáře a názory by měly být adresovány na: u.kiraga@ocit.pl Omlouváme se za případné nepříjemnosti.

Historie regionu



Nejstarší lidské stopy

Vzhledem k atraktivní geografické poloze a úrodné půdě byly některé oblasti současného Opolska nejdříve a nejvíce zabydleným polským územím. Mezi ně nepochybně patří Moravská brána, přes kterou prošly na sever další národy. Nejstarší stopy přítomnosti hominidů v této oblasti sahají více než 200 tisíc let zpátky. Sídliště Neandrtálců se nacházela v oblasti Ratiboři (Racibórz) (Owsiszcze, Kornice, Bieńkowice), později (asi 40 tisíc let př. n. l.) v Dzierżysławu (okres Hlubčice Głubczyce), v blízkosti Hory sv. Anny, v oblasti Nisy. Lovci doby ledové zde lovili soby a mamuty, sami čelili útokům chlupatých nosorožců a jeskynních lvů.

Nomádi a nejstarší usedlé kultury

Zástupci následné kultury neolitu přišli přes Moravskou bránu. Touto cestou se od Dunaje dostala (šest tisíc let př. n. l.) na naše území kultura s lineární keramikou, čili první zemědělci, kteří pěstovali pšenici, hrách a len. Byli také chovateli nejen koz a ovcí, ale i skotu a prasat. Rozvinutá kultura doby bronzové je reprezentována mezi jinými lužickou kulturu, jejíž nejstarší osídlení lze nalézt v Kietrzu. Na opolském území se vyvinula odnož lužické kultury - slezská skupina, která později udržovala blízké vztahy s halštatskou kulturou používající výrobky ze železa. V oblasti dnešního Opolska bylo nalezeno poměrně mnoho keltských osad. Najdeme je v oblasti Hlubčic (Głubczyce), Prudnika či Koźle. Na přelomu našeho letopočtu se ve Slezsku usadili zástupci převorské kultury, kterou utvořili mezi jinými Lugiové nebo možná Bastarnové. Otázka jejich původu (keltský nebo germánský) je kontroverzním tématem mezi historiky. Ze severu přišli Němci. Horní Slezsko bylo slaběji osídleno Germány – sídliště Silingů, Vandalů a Burgundů byla soustředěna v oblasti Dolního Slezska.

Kmenové období

V sedmém století našeho letopočtu přišly do opolské oblasti slovanské kmeny. Z tohoto období pocházejí vykopávky (pohřebiště) v Izbicku, Ratiboři-Oborze, Rozumicích. Stručné informace o kmenech žijících v oblasti horního povodí Odry byly podány tzv. Bavorským geografem. Z jeho popisu lze vyvodit, že mezi prameny řeky Odry a řeky Visly žili Holasicové, kteří obsadili pět hradů na sever od nich - Opolaní mělo 20 hradů. Území Holasiců a Opolanů se na konci 9. století pravděpodobně spolu s územím Vislanů dostala pod nadvládu Svatopluka - panovníka Velkomoravské říše, a po pádu tohoto státu na počátku 10. století se Slezsko stalo součástí České země.

 

Piastovské období

Dokument „Dagome iudex” (před 992) vydaný knížetem Měškem I. potvrdil mezi jinými i vtělení Slezska do státu Polanů. V důsledku snahy Boleslava Chrabrého v roce 1000 bylo založeno biskupství ve Vratislavi, zahrnující celé Slezsko, které bylo podřízeno církevní metropoli v Hnězdně (tento stav trval do buly "De salute animarum " z roku 1821). Po prvních úspěších rané piastovské monarchie přišlo období její poklesu. Polsko bylo napadeno českým knížetem Břetislavem I., který drancoval zemi a Slezsko vtělil do Českých zemí. Podpořený císařem Jindřichem III., knížete Kazimír I., nazývaný Obnovitelem, obnovil stát, ale v českém držení zůstala část země Holasiců. I přes další bitvy v době Boleslava III. Křivoústého tato oblast, nazvaná později Opavské Slezsko, zůstala součástí Českých zemí. Během raně piastovského období bylo Slezsko regionem častých válek a polsko-česko-německé rivality.

Období feudální roztříštěnosti

Výsledkem po sobě jdoucích regionálních divizí zahájených rozhodnutím knížete Boleslava III. Křivoústého z roku 1138, byla v roce 1163 pro Měška I. Křivonohého (bratr Boleslava I. Vysokého) oddělena oblast tzv. Plątonogi – obsahovala pouze ratibořské a těšínské kastelánství. Na konci bouřlivého života Boleslav Vysoký oddělil východní část své usedlosti spolu s Opolím pro svého syna - Jaroslava. Po smrti Jaroslava se pánem Opolí stal další z Boleslavových synů – Jindřich I. Bradatý. Po smrti Boleslava (1201) bylo Opolí převzato jeho bratrem - Měškem I. Křivonohým. Kromě Opolí a Ratiboře od roku 1177 Měšek také vládl území Malopolska spolu s Bytomem, Osvětimí, Siewierzem a Chrzanowem. Měšek jako dědic nejstaršího syna Boleslava III. Křivoústého vyslovil požadavek na Krakov, který převzal v roce 1210. Bohužel o rok později zemřel, pohřben byl pravděpodobně na Wawelu. Nástupce Měška – Kazimír I. – byl považován za otce města Opolí, kam se přestěhoval z Ratiboře, které bylo centrem jeho moci. Kníže provedl lokaci Opolí (jako jednoho z prvních měst na polském území). Opatřil ho kolegiátními a obrannými hradbami. Kníže-křižák vybudoval první kamenný hrad v Opolí.

Na rozdíl od území dnešního Dolního Slezska, země na východ od tzv. Slezského průseku se vyhnuly roztříštěnosti po porážce způsobené tatarskými (mongolskými) nájezdníky v roce 1241. Tento proces ovlivnil Opolí - Ratibořské usedlosti se dotknul o čtyřicet let později - když po smrti knížete Vladislava I. byla země rozdělena na knížectví: opolské (kníže Bolko I.), ratibořské (kníže Přemysl), těšínské (kníže Měšek) a bytomské (kníže Kazimír). Postupem času z nich byla vydělena další knížectví, mezi jinými: kozielské, strzelecké a niemodlinské. Nejvýznamnější roli mezi nimi mělo opolské knížectví, ve kterém vládli postupně: Boleslav I. Opolský (1280/81-1313), jeho syn Boleslav II. Opolský (1313-1356), jeho synové: Vladislav II. Opolský (1356-1401) a Jindřich (1356-1365), další synové Boleslava III. Střeleckého: kníže biskup Jan Kropidlo (1396-1421) a Boleslav IV. Opolský (1393-1437), jeho synové: Jan I. Opolský (1437-1439) a Mikuláš I. Opolský (1437-1476) a synové téhož: Mikuláš II. (1476-1496) a Jan II. (1476-1532). Většina z těchto zmíněných byli to dobří hostitelé, Boleslav I. Opolský a Vladislav II. Opolský se vyznamenali svým diplomatickým talentem. Kníže Vladislav plnil funkci místodržícího uherského krále Ludvíka I. Velikého na Červené Rusi, odkud přivezl do Opolí ikonu Panny Marie a v roce 1382 dal ji do kláštera v bazilice Matky Boží Čenstochovské, který sám založil. Poslední z řady knížat opolských Piastovců si jako jediný zasloužil získat přezdívku Dobrý. 

České období

Opolská knížata, pamatujíc na seniorské zákony svého předchůdce - knížete Vladislava II. Vyhnance, se aktivně zapojovala do soupeření o krakovský trůn. Jedním z uchazečů o tuto čest byl kujavský kníže Vladislav I. Lokýtek. Knížata Horního Slezska sice v roce 1320 uznala jeho nároky na polskou korunu, ale o několik let později v roce 1327 během expedice českého krále Jana Lucemburského vzdali hold dědicovi svatováclavské koruny. K upravení statutu Slezských zemí došlo v průběhu další mírové smlouvy, která byla sjednána v Namyslově (1348) mezi vládci Polska a Česka. Cílem českých panovníků bylo převzetí země do přímé vlády po smrti bezdětného slezského vládce. Aby se tomu zabránilo, například kníže Ludvík I. Lehnicko-Břežský (1313/1321 - 1398) vedl ke spojení zemí Břežského a Lehnického knížectví. Po smrti nástupce českých Lucemburků – krále Albrechta I. Habsburského (1439) – byla slezská knížata ve skutečnosti nezávislá, i když formálně uznávala převahu českého krále. Časy rozkvětu na základě míru a hospodárnosti připadly na léta panování knížete Jana II. Opolského (1476 - 1532), kterému se v rámci svého státu povedlo spojení zemí Horního Slezska.

Rakouské období

Smrt Ludvíka Jagellonského – krále českého a uherského – u Moháče (1526) znamenala přechod Slezska pod nadvládu Habsburků. Knížectví opolsko-ratibořské bylo po smrti Jana II. Opolského v podobě zástavního práva předáváno do rukou střídajících se správců. První z nich byl kníže Jiří Braniborsko-Ansbašský (1532-1543). Po zhruba deseti letech přímé vlády Ferdinanda Habsburského (jako krále českého), byla správcem určena dcera Zikmunda I. Starého - kněžna Isabela Jagellonská (1552 - 1556), která převzala tyto země výměnou za vzdání se nároků na uherskou korunu. Také v následujících letech byla tato oblast považována za aukční prvek v soupeření o uherský trůn, nebo jako ekvivalent pro neuhrazené závazky (například pro Vasovce, kteří vládli v letech 1645 - 1666, v roce 1655 zde pobýval Jan Kazimír).

Díky toleranci panovníků nebyla opolská země dotčena krvavými následky náboženských válek. Stala se však jednou z arén ničivé třicetileté války. V roce 1632 a o deset let později sem vstoupila švédská armáda a vyrabovaní a úplnému zničení podlehlo mezi jinými i Opolí. 

Pruské a německé období

Další dvě stě let trvající období dějin Slezska skončilo v roce 1740, kdy mladý pruský král Fridrich II. Veliký vyvrátil dědické zákony Marie Terezie. Došlo k tzv. třem slezským válkám (války o rakouské dědictví), v důsledku nichž se Slezsko stalo součástí monarchie Hohenzollernů (uvnitř hranic státu Habsburků zůstalo Slezsko nazývané Rakouské s pěti tisíci čtverečními kilometry). Pruská vláda byla spojena s hlubokými reformami. Důraz byl položen na rozvoj těžkého průmyslu, Ozimek se stal významným centrem hutnictví, kde byl poprvé v Evropě použit koks na tavení oceli. 19. století také znamenalo změnu norem v každodenním životě a zároveň období zápasení s dalšími přírodními pohromami (mimo jiné cholera v letech 1831 – 1832, 1849, 1853, tyfus v letech 1847 – 1848, 1879 – 1880).

V roce 1816 se Opolí stalo hlavním městem jednoho ze čtyř slezských vládních obvodů. Modernizace vlády sloužily především k šíření němčiny, zejména v úřadech, ve školách a v armádě. Podobně jako v jiných zemích Evropy se zde v 19. století vykrystalovaly národní postoje. Jejich nejvýraznějším projevem byla tři slezská povstání s nejkrvavější epizodou – bojem o Horu sv. Anny, nacházející se v oblasti okresu Strzeleczki (polská strana zde získala většinu v průběhu hlasování, v oblasti zbývajících okresů opolské země měli většinu hlasů Němci). Po rozdělení Horního Slezska v roce 1922 došlo ke změně statusu vládního obvodu – byl povýšen na provincii (stav byl zachován až 1938). Během nacistického období zde došlo k důležitým ekonomickým investicím, mimo jiného také ke stavbě vodních nádrží v Otmuchowě a Turawě, obuvnických dílen v Otmętě či chemických závodů v Kędzierzyně. Po roce 1933 přibylo útoků na polský národ, součástí národního boje se stala změna názvů obcí. Prvního září 1939 byl z opolské oblasti proveden útok na Polsko, který vedly shromážděné síly "Jižní" armády. Lidé, kteří vyjádřili svůj odstup od nacismu, byli vystaveni různým represím, vyhoštění a věznění v koncentračních táborech. Opolští židé byli vystaveni úplnému vyhlazení.

Po roce 1945

Vtrhnutí sovětské armády do Opolska (leden 1945) bylo pro mnoho z jeho obyvatel nejdramatičtějším obdobím války. V důsledku útěků a evakuací – prováděných v podmínkách frontálních bojů a v silných mrazech – Slezsko opustilo 3,2 milionů lidí. Ti, kteří zůstali, byli zasaženi brutalitou vojáků Rudé armády. Vraždy, znásilnění a loupeže byly každodenní realitou. Byly vyhlazeny celé vesnice - děti, staří lidé, duchovenstvo (například Boguszyce, Kup, Groszowice). Majetek průmyslových závodů byl vypleněn, muži byli ve velkých počtech odváděni na práci do Sovětského svazu. Z rukou velitelství Sovětského svazu byla vláda předána podřízeným orgánům Polské Dělnické Strany (PPR). V období do roku 1951 probíhaly kontroly obyvatel, zároveň přicházeli přesídlenci z oblastí středního Polska a tzv. východního pohraničí. V roce 1950 bylo ze Slezsko-Dąbrowského vojvodství, vzniklého v roce 1945, vyčleněno Opolské vojvodství.

Opolsko se zúčastnilo v průlomu solidarity. Odboráři ze závodů v Opolí, Nise, Kluczborku, Brzegu nebo Zdzieszowích patřili k nejaktivnějším v této oblasti. Důležitým momentem byla pouť Jan Pavla II. na Horu sv. Anny (21. června 1983).

Vizitkou Opolí a celého regionu se stal Národní Pěvecký Festival organizovaný od roku 1963. V ekonomickém rozměru o takovouto úroveň usilují Cementárna Górażdże a Elektrárna v Opolí. Semeništěm nových zaměstnanců jsou opolské vyšší odborné školy.

Jednou z největších výzev, před kterými Opolsko stálo, byl boj s následky povodní jak v roce 1997, tak i v roce 2010. Tento druh neštěstí vytvořil příležitost k vyjádření solidarity s poškozenými. Obyvatelé této země - bez ohledu na jejich kořeny - v drtivé většině projevili soucit a pomohli svým sousedům.

Děkujeme vám. Zpráva byla přijata. Díky vaší zpětné vazbě můžeme stále zvyšovat kvalitu dostupných informací.

Vyplňte přihlašovací formulář.

Název:
Kontakt:
Důvod:

Děkujeme vám. Zpráva byla přijata. Díky vaší zpětné vazbě můžeme stále zvyšovat kvalitu dostupných informací.

Vyplňte přihlašovací formulář.

Název:
Kontakt:
Popis chyby: